Nástěnné umělecké malby fasád a interiéru

Nabízíme ruční uměleckou realizaci maleb na fasádách a v interiérech, které přinášejí příběh a nadčasovou hodnotu. Každá malba vzniká v souvislosti s místem, jeho historií a architekturou – podle dodané nebo společně vytvořené předlohy

Malby jsou vhodné pro:

✔ sakrální prostory

✔ rodinné a bytové domy

✔ penziony, firmy a hotely

✔ veřejné prostory

Používáme špičkové minerální a restaurátorské nátěry značky KEIM nejvyšší kvality, s důrazem na vysokou úroveň zpracování a dlouhodobou životnost. Nátěry se chemicky váží s podkladem, díky čemuž se malby neodlupují, odolávají UV záření i povětrnostním vlivům a dokáží přežít desetiletí - nejednou i více než sto let.

Proč si vybrat nástěnnou malbu:

✔ originální vzhled budovy

✔ ruční uměleckou malbu kvalitními, UV a povětrnostně odolnými barvami

✔ ruční práce s autorským rukopisem

✔ zkušenosti s exteriérovými i interiérovými realizacemi

✔ ochranný nátěr pro prodloužení životnosti malby - dlouhodobá trvanlivost barev až 100 let

Proces tvorby:

✔ Návrh a umělecká koncepce

✔ Konzultace, posouzení podkladu a výběr řešení

✔ Doladění a schválení předlohy

✔ Příprava povrchu

✔ Realizace malby přímo na místě, přenesení předlohy na podklad

✔ Ochrana a finalizace díla

Rozsah:

Realizujeme malé i velkoformátové malby. Cena a čas realizace se odvíjejí od velikosti plochy, náročnosti motivu a stavu podkladu.

Jedná se o druh nástěnné (exteriérové) malby fasád domů, který je typický zejména pro Tyrolsko a jižní Německo. Nástěnná umělecká malba fasád se používala na domech, hostincích a penzionech a často zobrazovala:

• náboženské výjevy (např. světce, Pannu Marii, sv. Josefa),

• řemeslné nebo hospodářské motivy (např. rolníky, řemeslníky, lovce),

• architektonické iluze – sloupy, římsy, okna, dekorativní rámování,

• ornamentální dekory – girlandy, stylizované rostliny, kartuše (kartuše – z it. cartoccia, svinutý list papíru) je ozdobný rám nebo ornamentální prvek, do kterého se často vkládá:

  • nápis (např. název domu, penzionu, motto),

  • datum výstavby,

  • iniciály majitelů,

  • symbol nebo erb.

Zakladatelem (nebo symbolickou osobností) je považován:

Franz Seraph Zwinck (1748–1792) z Garmischu, který žil v domě „Zum Lüftl“ – odtud název Lüftlmalerei. Proslavil se zdobením fasád domů iluzivními architektonickými a náboženskými malbami. Franz Seraph Zwinck, známý také jako Franz Zwink, byl německý malíř a freskař (1748 Oberammergau – 1792 Oberammergau), pocházel z malířské rodiny v Oberammergau. Jako syn malíře Johanna Josepha Zwincka a žák Martina Knollera vytvořil fasádní malby, fresky a oltářní obrazy v Oberammergau, Mittenwalde, Bad Kohlgrubu, Garmischi, Kirchbergu, Schongau, Kappeli, Ohlstadtu a Bayersoiene. Umelecký dům v Oberammergau, nazývaný „Zum Lüftl“, dal vznik názvu „Lüftlmalerei“ (Lüftlova malba) pro Zwinckovy fasádní malby – pojem, který se později používal pro další tvorbu v jeho stylu.

Historické pozadí

Lüftlmalerei se vyvinula z tradice barokní iluzivní malby (Quadraturmalerei, Trompe-l’œil), používané původně církevními malíři v interiérech kostelů.

Přenesením těchto principů na fasády domů vznikl výrazný alpský styl: s malovanými okenními rámy, šambránami a římsami, výjevy světců, biblickými scénami nebo řemeslnými motivy, ozdobnými girlandami, erby a ornamenty.

Materiál a technika

Původně se malovalo vápennými barvami (fresko nebo secco), později silikátovými. Cílem bylo, aby malba odolala drsnému alpskému klimatu a zároveň se přirozeně propojila s architekturou dřevěných a omítaných staveb.

Shrnutí

Lüftlmalerei vznikla v 18. století v Garmisch-Partenkirchenu (Horní Bavorsko) jako lidová odnož barokní fasádní malby a rozšířila se po celém Tyrolsku a alpském regionu.

Heinrich Bickel, „freskar z Werdenfelsu

Narodil se 27. ledna 1897 v Pappenheimu nad Altmühlí jako syn dekorativního malíře. Rodina Bickelových se roku 1913 přestěhovala do Garmisch-Partenkirchenu. Když v roce 1914 vypukla první světová válka, Heinrich Bickel – tehdy sedmnáctiletý – se dobrovolně přihlásil na frontu. Fotografie umělce z let 1926/27 pochází z Markt Archiv Ga-Pa, Depositum Heinrich Bickel.

Po bezpečném návratu domů se vyučil otcovu řemeslu a získal kvalifikaci malířského tovaryše i mistra. Aby mohl dále rozvíjet své vzdělání, podnikl řadu studijních cest do Itálie a Španělska. Právě tam si osvojil specifickou techniku freskové malby. Kromě toho se seznámil s technikou sgrafita, kterou později začal využívat ve svých nástěnných malbách. Jeho kariéra malíře v lüftlovském stylu začala v roce 1921 samostatnou zakázkou na fresku na fasádě starého selského domu v Ludwigstraße s názvem „Das Alte Haus“.

Podle článku v časopise Time z 25. srpna 1952: Bickel, podsaditý, oddaný umělec s železošedým knírem, který se vždy oblékal do tradičních bavorských kožených kalhot, se dostal k fasádním malbám, když mu jeden obchodník se starožitnostmi zadal úkol upravit dům tak, aby působil historickým dojmem.

V rukopise z 18. století našel Bickel recept na freskovou techniku: maltu tvořenou z poloviny jemným pískem a křídou, nanášenou za mokra, s použitím pěti jednoduchých „zemitých“ barev.

Svůj styl převzal od barokních mistrů, protože ti se zaměřovali na „svobodné a velkorysé“ umění
a dosáhl tak působivých výsledků, že od té doby byl doslova zavalen objednávkami. Heinrich Bickel pak více než 40 let působil jako freskař a malíř fasád v regionu Werdenfels.

Máloktorý umelec z lüftlmalerei bol v Garmisch-Partenkirchen taký plodný ako Bickel a len málokomu sa podarilo vyčarovať také nápadité, živé scény.

Podle autorů knihy Lüftlmalerei an Isar, Partnach, Loisach und Ammer (2003) vykonával Bickel během druhé světové války vojenskou službu v Burghausenu. Podle autorů knihy Heinrich Bickel – Der Freskenmaler von Werdenfels (1990) však během války utrpěl zranění levé ruky střepinami granátu a v důsledku otravy plynem přišel o zrak.

Mezi lety 1934 a 1945 však jeho práce zdobila nové vládní stavby v Garmisch-Partenkirchenu – například nově sjednocenou městskou radnici a přilehlé budovy z roku 1934 na místě dnešního Rathausplatz, nebo záložní nemocnici v Lazarettstraße, postavenou v letech 1938 až 1942. Jeho nejintenzivnější období tvorby ale přišlo až po druhé světové válce, kdy se mnohem výrazněji než dříve přiklonil k rozmarnému baroknímu a rokokovému stylu. Idealizované výjevy místních sedláků, lovců a pltníků, připomínající tvorbu Albina Eggera-Lienze, postupně zmizely a ustoupily oblíbenějšímu narativnímu pojetí.

Jeho dcera Moidele s ním spolupracovala a ke konci jeho života dokončovala několik lüftlovských maleb po městě. Heinrich Bickel zemřel 2. února 1965 ve svém domě na onemocnění ledvin.