Restauratorské práce

Historické dílo s výjimečnou ikonografií, spojené s rodem Séči, které zdobí fasádu historické budovy pod Majerem, podařilo zachovat vzácnou nástěnnou malbu, která je jedinečným svědkem duchovního a kulturního odkazu šlechty 17. století. Historický kontext V Jurkovichově práci Zvolenská Ľupča dějiny hradu a panství nacházíme detailní černobílou reprodukci malby, doprovázenou popisem: Obraz Panny Marie darovaný rodinou Séči. Na následující straně je uveden stručný popis: Z období Séčiovců se zachovala i nástěnná malba na vnější stěně důstojnického bytu pod hra dům, která zobrazuje Pannu Marii s dietatem, au jejích nohou uherský znak a erb rodu Séči, Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že jde o unikátní vizu 17. století. Tato forma spojení náboženství, státní moci a genderové identity se v tomto případě projevila v podobě monumentálního díla na budově pod hradem Ľupča. Jeho historická hodnota přesahuje dějiny samotného hradu a obce, neboť má význam iv širším kontextu dějin šachty a správy hradních panství. Dílo Panna Maria, Pomocnice křesťanů, s dietatem Ježíš bylo restaurováno v období od 5. května do 3. června 2025 na základě objed- návky Zprávy NAPANT-u Banská Bystrica, Slovenská Ľupča.

Římskokatolický Kostel sv. Petra a Pavla v obci Jahodná je původně barokně-klasicistní jednolodní stavba postavená v letech 1748 - 1750. Donátory kostela byli Esterházyovi. Základní informace a historie: Architektura: Kostel je jednolodní stavba s půlkruhovým oltářním uzávěrem a vestavěnou věží, zaklenutá pruskými klenbami. Fasády jsou členěny lizénovým rámem. Výstavba a vysvěcení: Postaven byl v letech 1748 až 1750 a zasvěcen byl apoštolem svatému Petrovi a Pavlovi podle dne vysvěcení. Požár: V roce 1877 postihl obec rozsáhlý požár, který zničil střechu kostela, věž a varhany, a poškodil zvony. Úpravy: Kostel prošel úpravami po požáru v roce 1882 a později i po druhé světové válce, kdy byl i prefasádován. Nejstarší budova: Je považován za nejstarší veřejnou budovu v obci. Farnost: Je farním kostelem farnosti Jahodná, která patří do děkanátu Dunajská Streda a Trnavské arcidiecéze.

Staré Hory jsou mariánským poutním místem s bohatou tradicí. Více než pět století naplněných láskou a úctou k Boží matce. Z původně malé hornické osady je dnes mezinárodně uznávané mariánské poutní místo, které každoročně přivítá tisíce poutníků nejen ze Slovenska. Starohorský kostel s milostivou sochou Panny Marie a Studnička přinášejí duchovní povzbuzení a očištění od hříchů věřícím, ale i nevěřícím. Poutníci přicházeli na Staré Hory již v 15. století. Významná tradice očištění se od hříchů prostřednictvím svátosti pokání a v duchu myšlenky „Per Mariam ad Jesum“ přetrvávala iv následujících stoletích. Se žádostí bystrického biskupa Františka Berchtolda přiměli papeže Pia VI., aby v roce 1780 udělil Starým Horám zvláštní privilegium. Tímto privilegiem byla návštěva starohorského chrámu, spojená se svatou zpovědí, svatým přijímáním a modlitbou odměněna plnomocnými odpustky. Neodmyslitelnou součástí poutního místa je Studnička. Na tomto místě obyvatelé Starých hor během občanských nepokojů v 17. století ukryli sochu Panny Marie. V roce 1711 ji vykopali a ve slavnostním průvodu přinesli na oltář. Na památku jejího ukrytí vyvěsili na místě obraz Panny Marie. V 19. století přinesl pramen Studánky uzdravení tehdejšímu faráři Matěji Hrivňákovi, který z vděčnosti dal Madone vyhotovit důstojný stánek a zároveň se také upravila cesta ke studánce. 28. června 1942 bylo toto vzácné místo ale i nová socha Panny Marie slavnostně posvěcena banskobystrickým biskupem Andrejem Škrábikem. V roce 1990 byl starohorský kostel Navštívení Panny Marie významen titulem Bazilika minor. Na této významné události spojené s pontifikální sv. mší, kterou celebroval biskup Rudolf Baláž spolu s biskupem emeritem Josefem Ferancem a asi 40 kněžími se zúčastnilo asi 12 000 poutníků.

Farnosť Rabča sa nachádza v námestovskom dekanáte spišského biskupstva. Spomína sa v roku 1564 v daňových súpisoch Oravského panstva.No ako existujúca je už zaznačená na rukopisnej mape z roku 1550. Od roku 1656 patrila Rabča do rabčickej farnosti, predtým do trstenskej. V roku 1658 Rabčania postavili vo svojej dedine kostolík a v roku 1711 vybudovali nový, keďže pôvodný už nevyhovoval. V roku 1771 bola postavená farská budova a v roku 1772 zriadená farnosť. Farský kostol je zasvätený Navštíveniu Panny Márie.

Krupský zámeček, jedinečné dílo klasicistní venkovské architektury na území Slovenska, byl sídlem rodiny Brunsvik - později (po přeslici) Chotek. Zámeček v minulosti hostil uherskou i evropskou smetánku. Pobýval zde také významný umělec Ludwig van Beethoven, který mladé dámy z rodiny Brunsviků vyučoval hře na klavíru. Snad nejvýraznější osobností žijící v zámečku je Marie Henrieta Choteková, přezdívaná také jako Růžová hraběnka. Ambiciózní žena vybudovala na území Dolní Krupé největší rozárium ve Střední Evropě. V zámeckém rozáriu se nachází odrůda růže, kterou vyšlechtila a vyšperkovala do dokonalosti sama paní hraběnka. Dolní Krupá místem, kde Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) zkomponoval své nejznámější klavírní dílo – Sonátu měsíčního svitu. Zámeček patřící rodině Brunswickových měl skladatel navštěvovat v letech 1800 až 1806. Několik skladeb věnoval i Brunswickovým a díky nim se seznámil i se svou celoživotní láskou. Během svého pobytu v zámečku pravděpodobně zkomponoval i známou Sonátu měsíčního svitu. Na titulní straně této slavné skladby je věnování Giulette Giucciardi, příbuzné rodiny Brunswickových, do které se zřejmě Beethoven zamiloval. Jedna z legend tvrdí, že do zámečku v Dolní Krupé byl adresován i jeho "dopis nesmrtelné milence", jméno v něm však nezmínil. Jestli tomu tak opravdu bylo, zůstává dodnes záhadou. Spojení slavného skladatele je však s Dolní Krupou již navždy spojeno. Vedle zámečku ho připomíná rokokový Beethovenův pavilon s expozicí hudby.

Okolo roku 1300 dal postaviť v Palúdzke šľachtic Ondrej pre vlastný kostol zasvätený sv. Jánovi apoštolovi. O něco později dali jeho příbuzní, zemania v Bodiciach, postaviť si finančným prispením župana Donča kostol svätého Ladislava. Kostol v Palúdzke mal od začiatku len privilégium cintorínskej kaplnky, podriadenej farárovi vo Svätej Mare. Farským kostolom sa stal, podľa údajov v staršej literatúre, v roku 1307. Neskôr vznikol spor o farské práva a právomoci nad obcami Kamennou Porubou a Pavčinou Lehotou medzi farárom Petrom v Palúdzke a farárom v Bodiciach.

Kostolík sv. Alžbety v B. Bystrici postavili v roku 1303 jako součást městského špitála. Išlo o menšiu ranogotickú stavbu s polygonálnym presbytériom. To okolo polovice 15. storočia zaklenuli krížovou rebrovou klenbou, jejíž prípory s kalichovými hlavicami sú štýlovo blízky tým v kostole v Slovenskej Ľupči. V roku 1605 celý špitál aj s kostolom vyhorel, což vedlo k výraznej prestavbě v roku 1748. Vtedy postavili v podstatě nový jednoloďový kostol s oválným ukončeným presbytériom orientovaným v směru sever – juh. Z gotického objektu bola při tom využitá polygonální svätyňa, sakristia a severní stena lode. Svätyňa sa stala bočnou kaplnkou zasvätenou, po novom, sv. Anne. Kostolík získal súčasnú podobu v roku 1877 pri neogotickej prestavbe, v rámci ktorej bolo okrem iného vytvorené nové priečelie s dvoma oknami po stranách nového vstupu. Zo stredovekej stavby sa okrem hrubej stavby presbytéria a jej klenby zachovali aj víťazný oblúk a jedno okno s lomeným oblúkom. V súčasnosti kostolík spravuje Misijná spoločnosť sv. Vincenta de Paul.